Manželství je rozvedeno a oba manželé netrpělivě vyčkávají vypořádání jejich společného jmění. Vypořádávat se má rodinný dům, který manželé společně koupili během trvání manželství. Hodnota domu ke dni zániku manželství činila 10 milionů korun. Daný případ nemá žádná specifika, proto v rámci vypořádání společného jmění manželů získá podle zákona každý z manželů polovinu hodnoty domu v částce celkem 5 milionů korun.
Výše uvedená jednoduchá situace se však poměrně zkomplikuje, když v mezidobí od okamžiku rozvodu manželství do doby rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů provede rozvedená manželka na tomto společném domě investici a opraví střechu.
Oprava střechy je finančně náročná a rozvedená manželka na tuto investici vynaloží ze svých vlastních finančních prostředků částku ve výši 2 milionů korun, které zdědila po své matce. Hodnota domu v důsledku této opravy stoupne o investované 2 miliony korun a celková hodnota domu s novou střechou tak činí celkem 12 milionů korun.
Pokud by manželka opravila střechu domu ve společném jmění manželů ze svých výlučných finančních prostředků v době trvání manželství (resp. před jeho rozvodem), zohlednila by se její investice v rámci vypořádání společného jmění manželů. Investovaná hodnota 2 miliony korun by se od hodnoty domu odečetla a manželce by se plně jako tzv. vnos do společného jmění manželů vrátila. Zbývající hodnota domu (tedy prvotně uváděných 10 milionů korun) by byla rovnoměrně rozdělena mezi oba manžele podle zákonných pravidel vypořádání.
Ve výše uvedeném případě však došlo k opravě střechy až poté, co bylo manželství rozvedeno. Rozvodem manželství společné jmění manželů zaniká.[1] Oprava střechy tak byla provedena na věci patřící do zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Nabízí se proto otázka, zda se i v takovémto případě jedná o tzv. vnos, který má být rozvedené manželce v rámci vypořádání společného jmění manželů vrácen.
Jak se na tuto specifickou situaci dívá právní řád potažmo soudní praxe přiblížíme podrobněji v tomto článku.
Nejprve se stručně podívejme na výše nastíněný institut vnosu do společného jmění manželů. Institut vnosu zakotvuje občanský zákoník v ustanovení § 742 odst. 1 písm. c), podle nějž má každý z manželů právo žádat, „aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na majetek společný“. Zákon rozeznává i situaci opačnou – tzv. zápočet, kdy slovy § 742 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek.
Důležité však je, že podle občanského zákoníku se provedené vnosy a zápočty nahrazují. Každý z manželů má tak právo žádat, aby mu byl celý vnos vrácen. Hodnota vnosu tedy nebude v rámci vypořádání společného jmění manželů rozdělena mezi oba manžele, nýbrž připadne tomu manželovi, který vnos provedl.
Okamžikem rozvodu manželství však společné jmění manželů ze zákona zaniká. Společný majetek se v mezidobí od zániku SJM do jeho vypořádání považuje za tzv. likvidační společenství. Toto likvidační společenství pak podléhá ustanovení § 736 občanského zákoníku, podle něhož zanikne-li společné jmění manželů, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Zákonná pravidla pro vypořádání společného jmění manželů se tak na likvidační společenství užijí do té míry, dokud stále odpovídají jeho účelu.[2]
Zaniklé, ale dosud nevypořádané společné jmění manželů (tedy rodinný dům, do něhož rozvedená manželka ve výše nastíněném případě opravou střechy investovala) je tzv. likvidačním společenstvím. Protože účelem likvidačního společenství je vypořádání společného jmění manželů, bude na něj možné použít zákonnou právní úpravu týkající se nahrazování vnosů a zápočtů.
Přestože tedy zákon neodpovídá na námi uvedenou otázku výslovně, lze na základě jeho znění dovodit, že by i taková oprava střechy na společném domě provedená po rozvodu manželství měla být vnosem ve smyslu občanského zákoníku. Rozvedená manželka má právo na náhradu toho, co na opravu střechy ze svých vlastních prostředků vyhradila.
Tomuto závěru odpovídá konečně i soudní praxe. Nejvyšší soud[3] se zabýval otázkou, zda lze za vnos považovat zaplacení společného dluhu jedním z manželů i poté, co společné jmění manželů zaniklo. Jak v případě zaplacení společného dluhu, tak v případě opravy střechy společného domu jde o situaci, kdy manžel vynaloží ze svého prostředky na společnou věc. V tomto případě Nejvyšší soud výslovně uvedl, že manželovi, který takový společný dluh ze svého zaplatil, náleží v rámci vypořádání náhrada a jde tedy slovy dnešního občanského zákoníku o vnos ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) tak, jak byl výše vymezen.[4]
Současně v prve citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud výslovně uvedl, že nelze hovořit o nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Právní úprava bezdůvodného obohacení je totiž proti pravidlům vypořádání společného jmění manželů tzv. subsidiární a použila by se pouze tehdy, pokud by pravidla vypořádání společného jmění manželů na danou situaci nebylo možné aplikovat.
Konečně uvedl ve zmiňovaném rozhodnutí Nejvyšší soud také to, že jeho závěry se vztahují nejenom na použití výhradního majetku na společné dluhy, ale i na použití výhradního majetku na společný majetek – tedy na námi uváděný příklad opravované střechy.
Vrátíme-li se k výše uvedenému modelovému příkladu s opravou střechy, manželka by měla nárok na vrácení svého vnosu ve výši 2 milionů korun i přesto, že by střechu společného domu opravila po rozvodu manželství. Zbylá částka hodnoty domu ve výši 10 milionů korun by se pak rozdělila rovnoměrně mezi oba manžele. Na konci majetkového vypořádání by proto z celkové hodnoty 12 milionů korun obdržela investující manželka 7 milionů korun (2 miliony představující její investici do domu) a neinvestující manžel 5 milionů korun.
Tento případ je pouze modelový, avšak stejný princip lze uplatnit i v jiných situacích, například ve vztahu ke zmiňovanému uhrazení společných dluhů.
Potýkáte se i vy s obdobnou situací? Společnému jmění manželů se v praxi pravidelně věnujeme a rádi se Vaším problémem budeme zabývat!
Autor: Mgr. Anna Horváthová
[1] Společné jmění manželů zaniká v okamžiku nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství viz
PSUTKA, Jindřich. § 736 [Likvidace společného jmění manželů vypořádáním]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 294, marg. č. 5.
[2] Melzer, F. Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník velký komentář. Svazek IV. § 655-975. Praha: Leges, 2016, str. 552-553.
[3] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4036/2010.
[4] Nejvyšším soudem byly tyto závěry výslovně uvedeny i v novějším rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017.