Plenárním nálezem ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 14/24 dospěl Ústavní soud k závěru, že sekundárním obětem (tj. osobám blízkým primární oběti) mohou příslušet veškeré relevantní nároky na náhradu „újmy ze šoku“ (tj. újmy na psychickém zdraví způsobené v důsledku usmrcení či zvlášť závažného ublížení na zdraví primární oběti). Z jakého skutkového stavu Ústavní soud vycházel a jak svůj závěr odůvodnil?
Skutkový stav a průběh řízení
Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala vůči společnosti UNIQA pojišťovna, a. s. pojistného plnění podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tímto pojistným plněním žádala stěžovatelka pokrýt újmu na zdraví v podobě ztráty na výdělku a účelně vynaložených nákladů léčení.
Podle tvrzení stěžovatelky byla její újma na zdraví následkem dopravní nehody, kterou zavinil řidič vozidla, jehož provozovatel byl pojištěn u společnosti UNIQA pojišťovna, a. s. Při dopravní nehodě byli usmrceni nejbližší příbuzní stěžovatelky – snacha a dvě nezletilá vnoučata. Syn utrpěl těžká zranění s následnou psychickou újmou ze ztráty rodiny.
Soud prvního stupně stěžovatelce vyhověl, odvolací a Nejvyšší soud však nikoli. Rozhodnutí odvolacího a Nejvyššího soudu byla založena zvláště na tom, že zhoršení psychického zdraví sekundární oběti je toliko důvodem pro přiměřené zvýšení náhrady újmy podle § 2959 občanského zákoníku, a že v dané věci s ohledem na konstantní judikaturu „nelze dovodit příčinnou souvislost ze skutečnosti, která je již sama následkem“.
Proti rozhodnutí odvolacího a Nejvyššího soudu se stěžovatelka bránila ústavní stížností.
Nosné důvody nálezu Ústavního soudu
Ústavní soud se předně podrobně zabýval výkladem pravidla normovaného § 2959 občanského zákoníku. Toto pravidlo dle Ústavního soudu zachycuje nárok sekundárních obětí na odčinění duševních útrap (tj. odčinění „citové újmy“); nechrání tedy zdraví sekundárních obětí, nýbrž jejich rodinný a soukromý život. Újma na psychickém zdraví sekundární oběti proto nemůže být odčiněna v rámci § 2959 občanského zákoníku, tedy tak že, se navýší náhrada za způsobenou citovou újmu. V tomto ohledu tedy Ústavní soud odmítl dosavadní aplikační praxi obecných soudů, která k navýšení náhrady za způsobené duševní útrapy tendovala.
Podle Ústavního soudu naopak čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaručuje náhradu majetkové i nemajetkové újmy tomu, kdo tuto újmu utrpěl. Je-li tedy dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním (resp. intenzivním zásahem do fyzické integrity primární oběti) a újmou na psychickém zdraví sekundární oběti, přísluší sekundární oběti veškeré nároky na náhradu újmy při ublížení na zdraví, které občanský zákoník stanoví. Ústavní soud proto uzavřel, že aplikací § 2959 občanského zákoníku na daný případ nebyl vyčerpán potenciál náhrady újmy na psychickém zdraví stěžovatelky.
Ústavní soud se dále zabýval otázkou samotného zkoumání příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním (s nímž je spojeno zvlášť závažné ublížení na zdraví či smrt osoby blízké) a újmou na psychickém zdraví sekundární oběti. V obecné rovině uvedl, že je-li důsledkem dopravní nehody zvlášť závažné ublížení na zdraví či dokonce smrt primární oběti, představuje toto pro sekundární oběti (coby osoby blízké primární oběti) zpravidla enormní psychickou zátěž. Dopad do psychického zdraví sekundární oběti lze v obdobných situacích považovat za očekávatelný a adekvátní. Otázkou příčinné souvislosti se tak obecné soudy musí detailně zabývat a řádně své závěry odůvodnit. Tím tedy Ústavní soud překonal ustáleně dovozované a kusé stanovisko obecných soudů, podle něhož nelze v obdobných případech příčinnou souvislost dovodit „ze skutečnosti, která je již sama následkem“.
Shrnutí
Předmětným plenárním nálezem otevřel Ústavní soud cestu pro uplatňování nároků sekundárních obětí, jimž vznikla újma na psychickém zdraví v souvislosti s fatálními zásahy do fyzické integrity osob blízkých. Ústavní soud se odklonil od dosavadní judikatury obecných soudů, podle níž bylo možno zhoršení psychického zdraví sekundární oběti zohlednit pouze ve výši náhrady újmy za duševní útrapy podle § 2959 občanského zákoníku. Zároveň by obecné soudy měly do budoucna při zkoumání příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním, s nímž je spojeno zvlášť závažné ublížení na zdraví či smrt osoby blízké, a újmou na psychickém zdraví sekundární oběti, postupovat s potřebnou mírou pečlivosti. Lze totiž usuzovat, že právě v takových případech lze dopad na psychické zdraví sekundární oběti očekávat.
