Úvod
Někdy se říká, že spoluvlastnictví je vynález ďábla. Co to ale je to spoluvlastnictví? Spoluvlastnictví je, když jednu věc vlastní současně více osob (§ 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jako „OZ“). V případě nemovitostí jsou všechny tyto osoby (vlastnící společnou věc tedy spoluvlastníci) zapsány v kolonce „vlastnické právo“ současně s uvedením velikosti jejich spoluvlastnického podílu.
Velikost spoluvlastnického podílu bývá uvedena v procentech nebo ve zlomku a vyjadřuje rozsah, v jakém se daný spoluvlastník „podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnického podílu“ (§ 1122 odst. 1 OZ). To znamená, v jakém rozsahu se spoluvlastník podílí na hlasování o společné věci (tedy jakou má jeho hlas při takovém hlasování váhu), v jaké míře se má podílet na správě společné věci, na výnosech a nákladech a podobně. Tento podíl je zároveň tzv. ideální, to znamená, že není vymezena konkrétní část společné věci, která by na daný podíl připadala. Každý spoluvlastník je proto v rámci svého podílu oprávněn užívat celou věc, to ale ještě neznamená, že by tuto věc mohl „bez dalšího“ užívat nad rámec tohoto podílu na úkor ostatních spoluvlastníků.[1]
Aby bylo spoluvlastnictví a spoluvlastnický podíl ještě lépe pochopitelné, představme si situaci, kdy dva kamarádi Adam a Bedřich společně vlastní pole (tedy nemovitou věc), každý s podílem ve výši 50 %. Oba jsou proto u tohoto pole zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci a u jejich podílu je napsáno „1/2“. Když budou hlasovat, hlasy obou kamarádů budou mít stejnou váhu a ani jeden z nich tedy nebude schopen zajistit svým hlasem nadpoloviční většinu. Pokud na poli něco společnými silami vypěstují, každému připadne polovina z této úrody. Pokud by pole pronajali, každý by měl právo na polovinu nájemného. Zároveň Adam ani Bedřich nemají určenou přesnou část pole, která by náležela k jejich spoluvlastnickému podílu (že by například Adamovi připadala pravá strana pole, kde se pěstují brambory, a Bedřichovi levá strana s pšenicí), jelikož se jedná právě o podíl ideální.
Pokud některý ze spoluvlastníků užívá společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu (tedy ve větším rozsahu, než který by odpovídal jeho podílu), je třeba zkoumat, zdali tak činí na základě právního důvodu. Takovým právním důvodem může být:
- dohoda všech spoluvlastníků,
- účinné rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo
- rozhodnutí soudu o úpravě poměrů spoluvlastníků.
Mohou tedy nastat dvě různé situace. Buď žádný z uvedených právních důvodů v konkrétním případě neexistuje a jeden spoluvlastník se tedy bezdůvodně obohacuje na úkor dalších spoluvlastníků, anebo některý z těchto právních důvodů existuje a potom se o bezdůvodné obohacení nejedná. Ani v jednom případě to ovšem neznamená, že by spoluvlastník, který je omezen ve svém užívacím právu, neměl právo na náhradu za toto omezení, jen se tato náhrada v každém případě zakládá na jiném právním podkladu.[2]
Pro lepší názornost se opět vraťme ke kamarádům Adamovi a Bedřichovi, kteří spoluvlastní pole. O nadužívání by se jednalo v případě, kdy by celé pole obdělával pouze Adam. Pokud by se na tom Adam s Bedřichem dohodli (šlo by tedy o dohodu obou spoluvlastníků), existoval by právní důvod, na jehož základě by pole obdělával pouze Adam. Pokud by se ovšem nedohodli, nerozhodli o tom a ani by o tom nerozhodl soud, neexistoval by žádný právní důvod pro toto Adamovo jednání a ten by se tedy bezdůvodně obohacoval.
Náhrada za omezení spoluvlastnického práva
Užívání společné věci může být, jak již bylo nastíněno výše, v konkrétním případě určeno dohodou spoluvlastníků, jejich většinovým rozhodnutím (§ 1128 OZ) nebo též rozhodnutím soudu (§ 1139 OZ). Na základě těchto právních skutečností může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen (Bedřich s Adamem se dohodnou, že celé pole bude obdělávat pouze Adam), či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by odpovídalo výši jeho podílu (Bedřich s Adamem se dohodnou, že Adam bude obdělávat dvě třetiny rozlohy pole a Bedřich pouze zbývající jednu třetinu).
V takovém případě tedy nedochází k užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu, jelikož ten zde existuje. Bedřich by ovšem takovou dohodou byl dost podstatně poškozen, jeho spoluvlastnické právo k pozemku by se totiž omezilo pouze na možnost disponovat s podílem jako takovým (tedy například podíl prodat nebo jej darovat).
Pokud by dohoda, na jejímž základě byl celý pozemek obdělával pouze Adam, neobsahovala žádné ujednání o náhradě, kterou by Adam poskytoval Bedřichovi za omezení spoluvlastnického práva,[3] náležela by Bedřichovi náhrada za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu.
Právo spoluvlastníka na takovou náhradu se odvozuje od obecné náhrady za omezení vlastnického práva (čl. 11 odst. 4 Listiny[4]) a je dáno rovněž zákonem, kde vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu (§ 1122 odst. 1 OZ).[5]
Výše náhrady pak nezávisí na tom, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získává (oč se obohacuje), ale na újmě, která vzniká spoluvlastníku, jehož právo bylo omezeno. Konkrétní výši pak stanoví soud, a to s ohledem na to, co by spoluvlastník mohl získat, kdyby nedošlo k omezení jeho užívacího práva.[6]
Na tomto místě je ovšem třeba upozornit na to, že otázka stanovení takové náhrady v dohodě je poměrně komplikovaná a nejde proto s jistotou říci, jak by byla soudem v případném sporu posouzena. Soud by v konkrétním případě také mohl mít za to, že pokud si spoluvlastníci žádnou náhradu neujednali, bylo jejich úmyslem, aby spoluvlastník užívající společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu takto činil bez adekvátní náhrady.
Bezdůvodné obohacení protiprávním užitím cizí hodnoty
Bezdůvodné obohacení je situace, kdy se jeden subjekt obohatí (získá majetkový prospěch) na úkor jiného subjektu, a to bez spravedlivého důvodu (§ 2991 OZ).
V souvislosti se spoluvlastnictvím lze na vznik bezdůvodného obohacení usuzovat v následujících situacích:
- užívá-li některý ze spoluvlastníků společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu bez právního důvodu (jedná se z jeho strany tedy o faktické nadužívání společné věci);
- dojde-li k technickému znepřístupnění společné věci (jeden ze spoluvlastníků přímo brání jinému v užívání);
- při existenci poměrů vytvořených jedním ze spoluvlastníků, které neumožňují dalším spoluvlastníkům realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jejich podíly.[7]
Nadužívání společné věci je situace, kdy jeden ze spoluvlastníků fakticky užívá část věci, která jak kvantitativně, tak kvalitativně překračuje jeho spoluvlastnický podíl.
Pokud se opět vrátíme k Adamovi a Bedřichovi, z nichž má ke společnému poli každý ideální podíl o velikosti ½. V případě, že by toto pole nemělo ve všech jeho částech stejně kvalitní půdu – jedna polovina pole by byla vysoce úrodná, kdežto druhá jeho polovina by byla neúrodná. Adam by nadužíval společnou věc (pole) i v případě, že by využíval pouze její polovinu, pokud půjde o onu úrodnou polovinu. V tomto případě by sice Adam využíval část, která by kvantitativně (množstevně) odpovídala jeho podílu, kvalita využívané části by ovšem dalece přesahovala druhou část pole (která by zbyla na Bedřicha).[8]
O technické znepřístupnění společné věci se jedná v situaci, kdy jeden spoluvlastník znemožní ostatním spoluvlastníkům přístup ke společné věci (nemovitosti) a tím jim také znemožnění její užívání – může jít například o uzamčení stavby nebo oplocení pozemku.
Existence specifických poměrů, v jejichž důsledku vzniká bezdůvodné obohacení, je typicky situace, kdy stavebně-technické uspořádání společné věci (nemovitosti) umožňuje nemovitost užívat členy pouze jedné domácnosti a současně je společné užívání více spoluvlastníky vyloučeno nebo podstatně ztíženo. Tyto případy bývají nejvíce problematické, jelikož špatné vztahy spoluvlastníků samy o sobě nejsou dostatečné pro konstatování, že je společné užívání „vyloučeno nebo podstatně ztíženo“.[9]
Je tomu tak proto, že vztah z bezdůvodného obohacení je zákonem i judikaturou chápán jako objektivní a jeho vznik tedy nemůže být založen na subjektivních okolnostech jako jsou vzájemné vztahy.[10] Na druhou stranu dostatečným již může být, pokud jsou tyto špatné vztahy doprovázeny protiprávním jednáním (verbální a fyzické útoky), za které byl spoluvlastník pravomocně odsouzen.[11]
Pokud se některý ze spoluvlastníků bezdůvodně obohacuje na úkor ostatních spoluvlastníků, vzniká mu tím povinnost vydat jim, oč se obohatil, respektive poskytnout jim peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno (§ 2999 odst. 1 OZ).
Autor: JUDr. Iva Repa Kremplová
[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011.
[2] Brim, L. Úvod do práva bezdůvodného obohacení. Praha: C.H. Beck, 2022.
[3] Existuje celá řada možností, jak by taková dohoda mohla vypadat: Adam by mohl Bedřichovi platit konkrétní částku jako peněžitou náhradu, mohl by mu dávat část své úrody, mohou se dokonce i dohodnout, že Bedřich od Adama za toto omezení nic nechce.
[4] Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
[5] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011.
[6] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011.
[7] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 28 Cdo 225/2023.
[8] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011.
[9] Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 283/2020 konkrétně uvádí: „I v situaci, kdy předmětem spoluvlastnictví je dům o jedné bytové jednotce, nemůže být vyloučena úvaha, že druhý spoluvlastník má možnost tuto jednotku objektivně spoluužívat v rozsahu svého podílu tehdy, jestliže spoluvlastník, který v jednotce fakticky bydlí, užívá pouze její část, která výměrou, popřípadě kvalitou užívání, koresponduje jeho podílu.“
[10] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 283/2020.
[11] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 28 Cdo 225/2023.
