Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře je povinností člena voleného orgánu právnické osoby, který se přijetím funkce zavazuje, že ji bude vykonávat osobně a s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí. Občanský zákoník pracuje s vyvratitelnou domněnkou, že ten, kdo takovou funkci přijme či vykonává, ač musel zjistit, že není péče řádného hospodáře schopen a nevyvodí z toho přitom pro sebe následky, např. odstoupením z funkce, jedná nedbale, tedy v rozporu s povinností jednat s péčí řádného hospodáře.
V praxi se tak péče řádného hospodáře dotýká zejména členů orgánů obchodních korporací jako jsou jednatelé, statutární ředitelé, členové představenstev a členové dozorčích či správních rad. Týká se však i vykonavatelů veřejných funkcí, například v rámci obcí či krajů.
Povinnost počínat si při výkonu funkce s nezbytnou loajalitou je primárně vyjádřena v povinnosti nadřazení zájmů právnické osoby nad zájmy vlastními. Za jednání v rozporu s touto povinností tak můžeme považovat například situaci, kdy jsou finanční prostředky právnické osoby využity pro soukromé účely, případně situaci, kdy není zachována mlčenlivost o důvěrných informacích, které byly při výkonu funkce získány.
Kromě nezbytné loajality je třeba jednat s řádnou péčí, tedy s potřebnými znalostmi
a pečlivostí. Na tomto místě je třeba zmínit jakýsi standard objektivity, kterým se posuzování, zda bylo jednáno s řádnou péčí, řídí. Tímto standardem objektivity je pro účely členů orgánů obchodních korporací pravidlo podnikatelského úsudku.
Pro lepší pochopení tohoto pravidla je třeba si připomenout, že podstatou zisku je určitá míra rizika, která s sebou přináší – navzdory veškerým znalostem i pečlivosti – možnost neúspěchu. Zákon o obchodních korporacích tuto skutečnost reflektuje a možnost vlastního podnikatelského úsudku umožňuje, když stanoví, že pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace.
Členové orgánu obchodní korporace tak s péčí řádného hospodáře jednají i v případě, kdy byly následky jejich podnikatelského rozhodnutí pro obchodní korporaci negativní, avšak pouze za předpokladu, že skutečně jednali s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Jinými slovy, při hodnocení, zda bylo jednáno s řádnou péčí, nelze pouze zpětně hodnotit výsledek podnikatelského rozhodnutí. Naopak je nutné řádnou péči hodnotit jako proces či postup, jehož dodržení je zákonem vyžadováno vždy s ohledem na skutečnosti, které panovaly v době, kdy bylo podnikatelské rozhodnutí učiněno, nikoli v době vzniku jeho následků.
Je nutné neopomenout, že k porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře dojde i ve chvíli, kdy například člen statutárního orgánu, ač není vybaven znalostmi odbornými, tak má znalosti dostatečné na to, aby rozeznal škodu hrozící na spravovaném majetku a zabránil jejímu vzniku, přičemž tak neučiní. S tím souvisí i povinnost člena orgánu obchodní korporace rozeznat potřebu odborné pomoci jiného specializovaného subjektu a takovou pomoc zajistit, je-li jí při výkonu jeho povinností třeba. Příkladem z praxe můžou být záležitosti daňové sféry či vypracování znaleckého posudku.
Porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře má následky jak soukromoprávní, tak trestněprávní. Za následky typicky soukromoprávní považujeme například vznik povinnosti vydat prospěch, který byl takovým jednáním získán, případně vznik povinnosti k náhradě škody či nemajetkové újmy, stejně tak jako vznik povinnosti ručit za dluh společnosti v rozsahu, v jakém škoda nebyla nahrazena. Za jeden z nejběžnějších příkladů následků v rovině trestněprávní potom můžeme označit trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku.
Závěrem tedy doporučujeme s ohledem na možná rizika věnovat povinnostem plynoucím z institutu péče řádného hospodáře dostatečnou pozornost.
Autor: Mgr. Christian May
