V případě, kdy má společnost jediného společníka, který ji současně zastupuje, stanovuje zákon o obchodních korporacích pro uzavírání smluv mezi společností a daným společníkem přísná pravidla. Jedná se například o situaci, kdy společník poskytuje společnosti úvěr nebo od společnosti kupuje automobil apod.
Zákon o obchodních korporacích v takovém případě jasně stanovuje, že smlouva uzavřená mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem vyžaduje písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. K tomuto však zákon o obchodních korporacích dodává, že se toto pravidlo se neuplatní v případě, kdy je daná smlouva uzavřena v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých.
Zvláště druhá část citovaného ustanovení může být v praxi problematická, neboť v některých případech může být složité určit, kdy je smlouva uzavírána v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých. Při posuzování tohoto hlediska je zapotřebí přihlédnout k finančnímu rozměru dané transakce, její jedinečnosti a druhu.
Obecně tak v tomto případě lze doporučit, aby v případě nejistoty byla smlouva sjednána vždy v písemné formě a opatřena úředně ověřenými podpisy smluvních stran, neboť nedodržení zákona může v konečném důsledku způsobit i absolutní neplatnost právního jednání.
Závěrem lze dodat, že v případech výše popsaných nesmí být rovněž opomenuta ani notifikační povinnost týkající se střetu zájmů.
Autor: Mgr. Matěj Krempl
