Co je to pracovní úraz?
Definici pracovního úrazu nalezneme v § 271k zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen „ZP“), dle kterého je tímto „poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním“.
Pracovním úrazem tak není každý úraz, který se stane na pracovišti, stejně tak však pracovním úrazem může být úraz, který nastal mimo pracoviště zaměstnance. Podstatnou skutečností je souvislost s plněním pracovních úkolů, proto může být jako pracovní uznán i úraz nastalý na služební cestě, teambuildingu či na home office, naopak úraz, který nastal na firemním večírku na pracovišti pracovním zpravidla není. Posouzení, zda se jedná o pracovní úraz závisí na zaměstnavateli, nikoliv na ošetřujícím lékaři[1].
Pokud si tak při plnění pracovních úkolů přivodíte úraz, máte povinnost tuto skutečnost zaměstnavateli oznámit (viz § 106 odst. 4 písm. h)). Stejnou povinnost máte i v případě, že jste svědkem úrazu jiného zaměstnance.
Povinností zaměstnavatele je pak objasnit příčiny a okolnosti vzniku úrazu, a to za účasti poškozeného, svědků i zástupců odborové organizace a zástupce pro oblast BOZP, a poté zanést všechny okolnosti události do knihy úrazů. Pokud navíc v důsledku úrazu nastala u zaměstnance více než 3denní pracovní neschopnost či smrt, je povinen vyhotovit záznam o události, jehož vyhotovení následně zašle zaměstnanci, popřípadě jeho pozůstalým příbuzným a institucím stanoveným nařízením vlády[2].
Vzhledem k tomu, že posouzení pracovního úrazu je v plné kompetenci zaměstnavatele, naskýtá se otázka, co dělat v případě, kdy zaměstnavatel odmítne úraz jako pracovní uznat. V takovém případě zaměstnanci nezbývá než se obrátit na soud, důkazní břemeno však leží na jeho straně, a proto je zpravidla potřeba svědků úrazu, protože bez nich je prokazování poměrně složité.
Nemoci z povolání
Na rozdíl od pracovních úrazů jsou nemoci z povolání způsobené zpravidla dlouhodobým působením nepříznivých vnějších vlivů. Přesnou definici jako pro pracovní úrazy zákoník práce neobsahuje, nemocí z povolání však může být pouze taková nemoc, kterou lze podřadit pod seznam nemocí z povolání stanovený nařízením vlády č. 290/1995 Sb., pokud k onemocnění došlo za podmínek obsažených v seznamu. Tak může být nemocí z povolání např. karpální tunel, který vzniká zejména při dlouhodobém přetěžování zápěstí, nejčastěji monotónní prací (např. s počítačem nebo za pokladnou v obchodě), ale také při vysokých vibracích (např. prací se sbíječkou).
Od pracovních úrazů se nemoci z povolání liší i svým posouzením a uznáním. To totiž připadá na poskytovatele v oboru pracovní lékařství, nikoliv samotné zaměstnavatele. Ti musí posoudit diagnózu zaměstnance a to, zdali zaměstnanec pracoval na pracovišti v podmínkách, které mohou nemoc způsobit.
Problém u nemocí z povolání můžeme spatřovat v tom, že se mohou projevit až po mnoha letech, kdy zaměstnanec již může pracovat v jiném zaměstnání. V takovém případě se může stát, že si ani souvislost s dřívějším zaměstnáním neuvědomí a nemoc tedy vůbec nemusí být posuzována jako nemoc z povolání.
Jak je to s odškodněním?
Pokud jste si přivodili pracovní úraz, případně vám byla diagnostikována nemoc z povolání, máte vůči zaměstnavateli právo na peněžní náhradu újmy tímto způsobené. U nemocí, které nejsou v seznamu nemocí z povolání, ale později jsou do seznamu zařazeny, je možné nárokovat odškodnění zpětně i v případě, že jimi člověk onemocní nejpozději 3 roky před zařazením do seznamu. Tak například ve chvíli, kdy byl jako nemoc z povolání zařazen do seznamu karpální tunel, mohli všichni zaměstnanci, kteří touto nemocí do 3 let předtím onemocněli, požadovat zpětně náhradu újmy.
Může se zaměstnavatel vyhnout náhradě škody?
Povinnosti hradit vzniklou újmu se může zaměstnavatel zprostit. Zcela se zprostí v případě, že k úrazu, případně nemoci z povolání, došlo pouze z důvodu ovlivnění zaměstnance návykovými látkami, přičemž zaměstnavatel újmě nemohl zabránit. Druhou zprošťující okolností je případ zaviněného (tedy i nedbalostního) porušení předpisů zaměstnancem, pokud byl s nimi řádně seznámen a jejich dodržování bylo kontrolováno.
Částečně se pak může zaměstnavatel zprostit, pokud výše zmíněné skutečnosti přispěly k úrazu či nemoci z povolání, avšak nebyly jedinou příčinou, případně pokud si zaměstnanec úraz způsobil svým lehkomyslným jednáním, které odporuje běžnému způsobu chování, nejedná-li se však o běžnou neopatrnost.
Jaké má tedy poškozený zaměstnanec nároky?
Druhů nároků přiznaných zákoníkem práce existuje hned několik a tyto nároky lze i kombinovat.
- náhrada za ztrátu na výdělku
- bolestné
- náhrada za ztížení společenského uplatnění
- účelně vynaložené náklady na léčení zaměstnance
- náhrada škody
- náhrada nemajetkové újmy
- náhrada nákladů na pohřeb a výživu pozůstalým
Náhrada za ztrátu na výdělku
Prvním z nich je náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, případně i po skončení pracovní neschopnost. Po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci náhrada ve výši rozdílu jeho dosavadního výdělku a náhrady mzdy, resp. nemocenského. Po skončení pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci náhrada ve výši rozdílu výdělku před úrazem či nemocí z povolání a výdělku dosahovaného poté, přičemž se přihlíží k případnému invalidnímu důchodu.
Bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění
Dalším nárokem je náhrada za bolest, tzv. bolestné, a dále náhrada za ztížení společenského uplatnění. Tyto náhrady se vyplácejí jednorázově na základě bodového ohodnocení dle lékařského posudku vypracovaného ošetřujícím lékařem poškozeného, u nemoci z povolání pak poskytovatelem v oboru pracovní lékařství[3].
Účelně vynaložené náklady na léčení zaměstnance a náhrada škody
Zaměstnavatel dále hradí i účelně vynaložené náklady na léčení zaměstnance (např. doplatky za léky) a věcnou škodu (např. poškození oděvu, lze sem však zařadit i poplatek za vystavení lékařského posudku na bolestné).
Nemajetková újma
V případě zvlášť závažného ublížení na zdraví zaměstnance hradí zaměstnavatel jednorázově manželu, partneru, rodiči a dítěti vzniklou nemajetkovou újmu související s úrazem blízkého (zaměstnance).
Náhrada nákladů na pohřeb a výživu pozůstalým
Pokud dojde ke smrti zaměstnance, hradí zaměstnavatel účelně vynaložené náklady na léčení a přiměřené náklady na pohřeb tomu, kdo je vynaložil. Pozůstalým, kterým zaměstnanec byl povinen poskytovat výživu náleží náhrada nákladů na výživu. Pozůstalému manželu, partneru, dítěti a rodiči náleží i náhrada nemajetkové újmy stejně jako v případě zvlášť závažného ublížení na zdraví.
Výše náhrad není stanovena paušálně, bude se tedy v různých případech lišit. Zatímco některé nároky je poměrně jednoduché doložit (např. náklady na léčení či věcnou škodu), jiné bude zpravidla muset posoudit soud (náhrada nemajetkové újmy).
Potřebujete pomoci s vymáháním nároků z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání? Neváhejte se na nás obrátit e-mailem či telefonicky.
Autor: Mgr. Jaroslav Krempl
[1] K úrazu na teambuildingu jako pracovnímu úrazu viz rozsudek NS ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5060/2007.
[2] Dle nařízení vlády č. 201/2010 Sb. zašle zaměstnavatel záznam nejpozději do 5. dne následujícího měsíce:
a) územně příslušnému útvaru Policie ČR, pokud existuje podezření ze spáchání trestného činu a v případě smrti zaměstnance vždy,
b) příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, došlo-li k úrazu u zaměstnavatele, který podle jiného právního předpisu podléhá jeho kontrolní působnosti,
c) příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li zaměstnavatel vrchnímu dozoru,
d) zdravotní pojišťovně zaměstnance.
[3] ODROBINOVÁ, Veronika. § 271c [Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění]. In: VALENTOVÁ, Klára, PROCHÁZKA, Jan, JANŠOVÁ, Marie, ODROBINOVÁ, Veronika, BRŮHA, Dominik a kol. Zákoník práce. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 861, marg. č. 18.
