Představme si následující situaci. Podnikatel se přihlásí do své datové schránky, v níž se nachází zpráva od jeho obchodního partnera, který mu dluží stovky tisíc Kč za několik posledních dodávek zboží. Po rozkliknutí zprávy podnikatel zjistí, že mu obchodní partner zasílá výzvu k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu. V této výzvě se objevují zvláštní slovní spojení jako preventivní restrukturalizace, restrukturalizační plán, restrukturalizační opatření, sanační projekt, a mnohé další. Podnikatel je z doručené výzvy (a jejích četných příloh) rozpačitý a netuší, jak se zachovat.
Byť tomu letos budou dva roky, co nabyl účinnosti zákon č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci (dále jen „ZPR“ nebo „zákon“), preventivní restrukturalizace si své pevné místo v povědomí veřejnosti patrně doposud nenalezla. To se však může změnit, jak nyní ukazuje hojně medializovaný případ jednoho z předních tuzemských řetězců s elektronikou a nábytkem. Účelem tohoto příspěvku je seznámit dotčené či potenciálně dotčené věřitele s tím, co to preventivní restrukturalizace vlastně je, jaké důležité instituty jsou s ní spojeny a jak se lze při jejím zahájení zachovat. Jedním z klíčových prvků preventivní restrukturalizace, který je níže v článku rozebrán, je restrukturalizační plán.
Co je to preventivní restrukturalizace?
Preventivní restrukturalizace je zákonem upravený proces, jehož účelem je ekonomický restart provozu podnikatele, u nějž byla včas rozpoznána podniková krize, která ještě nedospěla do stádia úpadku (srov. § 2 písm. a) ZPR).
Dozví-li se tedy věřitel, že jeho obchodní partner zahájil preventivní restrukturalizaci, signalizuje mu to, že obchodní závod tohoto partnera má ekonomické potíže. Současně však může věřitel dovodit, že tyto ekonomické potíže nejsou natolik závažné, aby je bylo třeba řešit v insolvenčním řízení. Tuto skutečnost je důležité mít na paměti; preventivní restrukturalizace není insolvenční řízení.
Proces preventivní restrukturalizace dlužník zahájí doručením výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu (§ 6 odst. 1 ZPR); tedy té výzvy, která byla zmíněna v úvodní části tohoto příspěvku.
Aby mohl být účel sledovaný preventivní restrukturalizací splněn, jde tomu ruku v ruce potřeba dočasně „ochránit“ dlužníka před věřiteli do chvíle, než se s většinou z nich dohodne na tom, jak budou jeho ekonomické potíže řešeny. Základním nástrojem, který má tuto ochranu dlužníka zajistit, a s nímž se může věřitel nejčastěji setkat, je všeobecné moratorium upravené v § 73 a násl. ZPR.
Všeobecné moratorium
Vyhlášení všeobecného moratoria musí dlužník navrhnout krajskému soudu. Může jej navrhnout nejdříve poté, co výzvou zmiňovanou výše zahájí preventivní restrukturalizaci (§ 73 odst. 1 ZPR). Pokud návrh dlužníka obsahuje předepsané náležitosti, soud všeobecné moratorium ve velmi krátkém časovém úseku vyhlásí, zveřejní na své úřední desce a založí do sbírky listin. Na úřední desce krajského soudu či ve sbírce listin se tedy věřitel může s vyhlášeným všeobecným moratoriem seznámit.
Všeobecné moratorium má ode dne svého zveřejnění zásadní dopad na práva věřitele. V jeho důsledku zejména:
- věřitel nemůže na dlužníka podat insolvenční návrh (§ 78 odst. 1 ZPR),
- věřitel se nemůže z majetku dlužníka uspokojit v rámci exekuce (§ 78 odst. 2 ZPR),
- věřitel nemůže realizovat existující zajištění a zásadně ani dosáhnout zřízení nového zajištění (§ 81 ZPR),
- věřitel nemůže ukončit běžící smlouvy, které jsou nezbytné pro provoz obchodního závodu dlužníka či například odepřít plnění těchto smluv (§ 80 odst. 1 ZPR).
Je tedy patrno, že vyhlášené všeobecné moratorium je silný nástroj, který zásadním způsobem omezuje věřitele. Jak již bylo zmíněno výše, jedná se zároveň o nástroj dočasného charakteru, neboť má dlužníkovi pomoci při vyjednávání podmínek restrukturalizačního plánu. Doba trvání moratoria je proto omezena a v základu činí tři měsíce (§ 76 odst. 1 ZPR).
Restrukturalizační plán jako klíčový dokument procesu
Restrukturalizační plán je ústředním dokumentem preventivní restrukturalizace. Porozumění restrukturalizačnímu plánu je zásadní pro věřitele, protože právě on určuje, jakým způsobem budou jeho pohledávky vypořádány. Jedná se o dokument, který vymezuje zamýšlená restrukturalizační opatření. Restrukturalizační opatření se mohou týkat majetku dlužníka či kupříkladu jeho provozních změn (§ 16 odst. 1 ZPR). Nicméně restrukturalizační opatření, která budou věřitele pravidelně nejvíce zajímat, spočívají v restrukturalizaci závazků (§ 18 ZPR). V důsledku těchto opatření totiž může být prominut dluh či jeho část, posunuta splatnost pohledávek, změněn obsah smluvního závazku a další.
Současně je třeba mít na paměti, že restrukturalizační plán není žádným autoritativním dokumentem, kterému by se museli všichni věřitelé bez dalšího podřídit. Obsah restrukturalizačního plánu je totiž výsledkem vyjednávání. Jedná se tedy o jistý výsledek konsenzuálních snah dlužníka a jeho věřitelů. Věřitelé by však měli pamatovat na to, že o podobě restrukturalizačního plánu může rozhodnout jejich kvalifikovaná většina; není tedy vyžadován souhlas všech věřitelů. V takovém případě ještě bude potřeba, aby restrukturalizační plán potvrdil krajský soud (§ 39 odst. 1 ZPR).
O tom, jaké představy dlužník o restrukturalizačním plánu má, se věřitel dozví ze sanačního projektu.
Sanační projekt
Sanační projekt je předstupněm restrukturalizačního plánu; měl by tedy vymezit, co je pro další průběh restrukturalizace významné (srov § 2 písm. b) ZPR). Protože dlužník musí sanační projekt připojit již ke své výzvě (§ 6 odst. 2 ZPR), věřitel si může již na začátku procesu restrukturalizace udělat dobrou představu o tom, jaká restrukturalizační opatření budou vyjednávána, jací další věřitelé a v jaké míře budou dotčeni, v jaké kondici jeho obchodní partner je a jakým způsobem má být jeho podnik ozdraven.
Jak se mohu jako věřitel zachovat?
Věřitel, jemuž byla doručena výzva k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu, nemusí svou pohledávku nikde přihlašovat. Zákon vychází z toho, že pohledávky věřitelů podléhající preventivní restrukturalizaci odpovídají takové výši, v jaké je dlužník označil ve své výzvě.
Samozřejmě je ale třeba zajistit, aby dlužník neuváděl nesprávné informace o pohledávkách svých věřitelů. Proto má věřitel možnost do 15 dnů ode dne předložení sanačního projektu podat u krajského soudu návrh na provedení předběžného přezkumu spornosti své (ale i cizí) pohledávky (§ 88 ZPR).
V rámci přezkumu je přezkoumávána pravost, výše, pořadí a další důležité skutečnosti týkající se pohledávky (§ 90 odst. 1 ZPR). Pokud by restrukturalizační správce společně s krajským soudem dospěli k závěru, že pohledávka uvedená dlužníkem neodpovídá skutečnosti, bylo by rozhodnuto o spornosti pohledávky (§ 91 ZPR). To by znamenalo, že by tato pohledávka dále nepodléhala procesu restrukturalizace (§ 22 odst. 1 písm. f ZPR).
Věřiteli se rovněž nabízí, aby svému obchodnímu partnerovi sdělil postoj k restrukturalizačním opatřením, která jsou sanačním projektem navrhována, a která by se tak měla stát součástí restrukturalizačního plánu. Věřitel se může zejména vyjádřit k tomu, jak se staví k navrhované restrukturalizaci vlastních pohledávek. Lze počítat s tím, že ve výzvě či v sanačním projektu obchodní partner přímo určí lhůtu, v níž mu budou věřitelé moci zasílat svá stanoviska.
Je-li vyhlášeno všeobecné moratorium, lze se spojit s dalšími věřiteli a podat návrh na zrušení všeobecného moratoria. Pokud návrh podá většina věřitelů, krajský soud jej musí zrušit (§ 84 odst. 2 písm. b) ZPR). Individuálně by věřitel mohl návrh podat rovněž; pro zrušení všeobecného moratoria by však patrně musel prokázat, že jeho obchodní partner uvedl v návrhu na všeobecné moratorium nepravdivé údaje nebo že všeobecným moratoriem sledoval nepoctivý záměr (§ 84 odst. 2 písm. c).
Při zvažování, jaký postoj k preventivní restrukturalizaci zaujmout, by měl vzít věřitel zároveň v potaz, že neúspěch preventivní restrukturalizace může prohloubit ekonomické potíže obchodního partnera. Ty by mohly vést k jeho úpadku a k nižší míře uspokojení, než jaké by se věřiteli dostalo v rámci preventivní restrukturalizace.
Závěrem
Preventivní restrukturalizace představuje zákonem upravený proces, jehož cílem je ozdravit podnik dlužníka za současného omezení některých práv věřitelů. Pro věřitele znamená zahájení tohoto procesu upozornění na ekonomické potíže obchodního partnera, ale zároveň příležitost aktivně ovlivnit podobu restrukturalizačního plánu. Jak již bylo zmíněno, věřitelé by měli věnovat pozornost restrukturalizačnímu plánu a aktivně se zapojit do jednání o jeho podobě, protože na něm závisí, jak budou jejich pohledávky vypořádány. Klíčové je proto sledovat průběh procesu, včasně prověřit správnost údajů o svých pohledávkách v sanačním projektu a strategicky zvážit, zda podpořit navrhovaná restrukturalizační opatření, či nikoli.
Autor: Mgr. Václav Burger
